Všem rozumně parkujícím řidičům, kterým orgán veřejné moci zcela zřejmě nespravedlivě, byť možná v souladu s literou zákona, umístil za stěrač lístek s výzvou k podání vysvětlení:
Od příštího roku, přesněji od 19.1.2013, má přitvrdit zákon č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Konkrétně jde o § 126f, populárně zvaný „konec osoby blízké“. Ponechme teď stranou legislativní kvalitu tohoto ustanovení (jak může stát po provozovateli vozidla chtít, aby „zajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem“? Co proporcionalita cíle a prostředku?). Pokud bude fungovat tak, jak je zamýšleno, už by nemělo jít v případě pokuty za parkování udělat to, co dnes, jako třeba 1) hodit lísteček za parkování do koše a spoléhat na nepsané pravidlo, že správní úřad uloží pokutu jen tomu, kdo se sám přizná, vycházeje ze známé maximy paní profesorky Císařové „Přiznání je polehčující okolnost, ale mnohdy také jediný přímý důkaz.“
Do 18.1.2013 se kromě spoléhání se na roční promlčecí dobu u daného přestupku dá použít i 2) občansky lehce uvědomělejší přístup: nálezce lístečku dorazí na služebnu uvedenou v neadresné žádosti o podání vysvětlení, posadí se a zahlásí: „Totožnost řidiče je mi známa, avšak v souladu s § 60 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v aktuálním znění, využívám svého práva odepřít podání vysvětlení, poněvadž bych jím sebe nebo osobu blízkou vystavil nebezpečí postihu za přestupek.“ A je to. Pan policista se na vás hezky usměje, nechá vás to vlastnoručně napsat do protokolu a sdělí, že věc předá na magistrát. Výsledek bude stejný jako u postupu č. 1, ale může vás u srdce hřát to, že jste právě podpořili právní vědomí strážců našeho bezpečí.
Pokud by chtěl někdo zvolit postup 3) kát se, sypat si popel na hlavu a zaplatit pokutu, viz první větu tohoto článku.